Stránky bez přístřeší        NAPIŠ SVŮJ PŘÍBĚH     VYTVOŘ SVÉ STRÁNKY    VYTVOŘ si CLOUD ONLINE
..možná budu on-line
ZÁKLADNÍ INFORMACE...
Nacházíte se na stránkách, pojednávající o problematice bezdomovectví. První setkání s těmito lidmi v nás může zanechat jisté pochybnosti. Vypovídá nám často o špatném hygienickém stavu těchto lidí, a téměř nulových podmínkách pro přežití. Pokud můžeme později, na základě našeho setkání, o těchto lidech hovořit, pamatujeme si zejména negativní znaky, třeba špínu a nevhodné chování. Pozitivní zkušenosti s těmito lidmi vlastně nemáme. Kéž informace na těchto webových stránkách pomůže reálnému pohledu na osoby bez domova. Lidé jsou různí. Odlišný je vzhled, charakterové vlastnosti, i okolnosti, v nichž se nachází. Někdo se s problémy dokáže vypořádat hned, někdo ani neví, že je v problémech, a jiné sráží těžkosti neustále na kolena. Lidi bez domova srazí bezdomovectví většinou na ta kolena. Možná jsme slyšeli, že lidé bez domova mají často přívlastek nepřizpůsobiví. Domnívám se, že tento přívlastek vystihuje vyjadřuje názor těch, kteří již vyčerpali všechny možnosti pomoci těmto lidem, a nepodařilo se jim situaci bezdomovců změnit. Například, když osoba na danou pomoc nereaguje správným způsobem (zde očekávaným, požadovaným). Po veškeré dlouhodobé vyčerpané pomoci se jeho životní situace nelepší...



Příběh
   Dal bych mu lepší jméno, ale z důvodu anonymity zachovám Kryšpín. Kryšpín je muž středního věku, silnější postavy. Chodí o dvou berlích. Jeho chůze je špatná. Sám ovšem tvrdí, že je v pořádku - již se zlepšila. Vykloubené chodidlo hovoří ale jasně.
   Setkali jsme se náhodně v odpoledních hodinách. Jako každý den, šel na odpolední procházku. Přebývá na Denním centru. Zde si může od 7 - 18 hodin trávit volný čas. Při pohledu a rozhovoru s ním je zřejmé, že má invalidní důchod. Je léto, sděluje mi, že nedovede celý den sedět. Proto kolem poledne jde ven, projde část města, a zase se vrátí. Dnešní den zrovna tak. Chvíli jsme povídali. Nedozvěděl jsem se, jak přišel o domov. Překvapilo mne však, že je spokojen. Pravidelně navštěvuje maminku v domově důchodců. Připadal mi skromný a nenáročný. Řekl jsem si, že toto bych nezvládl, potřebuji byt - pro sebe, pro rodinu, pro relaxaci. Odtud vycházím plnit své povinnosti, zde se vracím. On to místo nemá, navíc si nemá kde uložit čisté oděvy. To mne dostalo! Čisté věci nemá. Mohl by je získat, ale když je získá, nemá kde je schovat. Své druhé oblečení má u známé, která mu je vydá, když jde na návštěvu do nemocnice za maminkou. Jinak nosí, co zrovna může. .. (12/2018)


...




Stáří a lidé bez domova
"Stáří jsou moudrost a šediny": říká se. A kéž by bylo. Vždyť není krásnější požehnání než lidé, kteří jsou pokojní, chápaví, dovedou vyslechnout, a požehnáním jsou pro společnost. A úcta ke stáří? Kéž by byla, vždyť z doslechu možná víme o semitských kulturách (Arabie, Izrael), o tom, že se tu staří lidé těší úctě. A nejen tam. I na Ukrajině.
Kéž by také "právní síla" v našem státě mohla mít "moudrost a šediny". I senioři bez domova existují. Že nejsou vidět? Přesto jsou... Nehovořím nyní o těch, kteří jsou v domovech důchodců (... co je ve stáří vlastně domov), ani o těch, kteří jsou doma (a přesto jsou osamoceni). Hovořím o těch seniorech, kteří jsou na ubytovnách, Azylových domech, a v jiných zařízeních. Není to náhoda, když v takovém zařízení můžeme najít muže bez domova, kterému je 64, 65 i 70 let. Divíte se: "Jak je to možné?" Copak nás mravnost neučí úctu ke stáří? Ano, ale ne každý exekutor má soucit, některý - má v ruce právo. A právní ústava stále nemá rozum, poslechne si toho,kdo ji má v ruce. A tak se mezi lidmi bez domova octnou i ti, kteří padli do dluhové pasti podepsáním smlouvy, které už nerozuměli. Co na tom, že jsou staří. Právní úprava je sice napsaná moudrými lidmi, ale je použitelná i v rukou hlupáků. Tak je to stále na lidech.




Láska je vše, co můžeš mít
… jsou různé názory na lásku. Je to dar, cit, životní nastavení? Nevím … snad se nám to podaří někdy zjistit. K těmto stránkám se můžeš vyjádřit na webu Ano lásce.

Můžeme lásku mít, můžeme její účinnost zvýšit ve svém životě? Kde vzniká, jak roste? Zkrátka, je to cesta? Možná s ní máme zkušenosti, ale ne tak velké, abychom o ní mohli hovořit. Snad se nám podaří dospět, abych se o ni mohli podělit s ostatními.
Charli



Jeden byt v Praze
To je můj příběh, ale syn tomu nedal název

Jeden pitomej byt v Praze, tam nebyla elektrika, teplá voda, svítili jsme svíčkama... Před pár lety. V tom bytě nebyla elektrika. Ale o tom to není. A vedle ... bydlela jedna paní, ta paní - bylo jí přes 80 let. Ta zjistila, že tam jsme sousedi. Tam také probíjela vana. Paní měla velký budík. 4x za den chodila za mnou a bouchala na dveře. Tak 4x za den za mnou chodila a bouchala a kontrolovala čas, zda je budík dobře nastaven.
Měla slepého syna. On se oženil, vzal si stejně handicapovanou manželku. Oba dva chodili o slepeckých holích. Paní mi dávala knížky, at tak jsem je četla. Zajímavé je, jak se o ní její syn staral spolu s manželkou. Ta manželka se o ní starala, i slepý syn. Nevím jak to dělal.
Můj známý jednou tam v tom provizoriu šel do sklepa. Dělal tam něco s uhlím. A ten pán tam přišel a říkal, proč si nerozsvítíte?
Syn nosil uhlí, svítit nemusel, a staral se o maminku. Nemohu na ni zapomenou. Vždy mi říkala: "Můžete mi říci, kolik je hodin?" Slepý syn se svou ženou se staral o svou mámu. Bylo jí přes osmdestát let... "On přijde, on přjjde.", vždycky říkala.
Byl to jediný syn. Měla spoustu sešitů. Jeho slepá manželka uvařila. Oni to nosily domů, a znova přišly. Tak to byla paní Rejsková...., co .. oni mně vaří....

O tý paní nahoře, sem ti to říkala. Šla s kladívkem na policajta ... v kombiné.




Video na Youtube
film





Video na Youtube
film