Stránky bez přístřeší                
..možná budu on-line
ZÁKLADNÍ INFORMACE...
Nacházíte se na stránkách, pojednávající o problematice bezdomovectví. První setkání s těmito lidmi v nás může zanechat jisté pochybnosti. Vypovídá nám často o špatném hygienickém stavu těchto lidí, a téměř nulových podmínkách pro přežití. Pokud můžeme později, na základě našeho setkání, o těchto lidech hovořit, pamatujeme si zejména negativní znaky, třeba špínu a nevhodné chování. Pozitivní zkušenosti s těmito lidmi vlastně nemáme. Kéž informace na těchto webových stránkách pomůže reálnému pohledu na osoby bez domova. Lidé jsou různí. Odlišný je vzhled, charakterové vlastnosti, i okolnosti, v nichž se nachází. Někdo se s problémy dokáže vypořádat hned, někdo ani neví, že je v problémech, a jiné sráží těžkosti neustále na kolena. Lidi bez domova srazí bezdomovectví většinou na ta kolena. Možná jsme slyšeli, že lidé bez domova mají často přívlastek nepřizpůsobiví. Domnívám se, že tento přívlastek vystihuje vyjadřuje názor těch, kteří již vyčerpali všechny možnosti pomoci těmto lidem, a nepodařilo se jim situaci bezdomovců změnit. Například, když osoba na danou pomoc nereaguje správným způsobem (zde očekávaným, požadovaným). Po veškeré dlouhodobé vyčerpané pomoci se jeho životní situace nelepší...



Veš šatní
O tématu vši šatní krátce pojednává článek Zdraví lidí bez přístřeší z roku 2017. Jak je zde uvedeno, že vší šatní jsou napadaní jedinci, v době špatného hygienického stavu. Je podobna vší vlasové, jen je větší. Žije na oděvech, a to i čistých. Veš vlasová se dá lehce odstranit šamponem proti vši zakoupeným v lékárně. Se svrabem by se dotyčný člověk měl dostavit do ordinace kožního lékaře. Veš šatní však tak lehko odstranit nelze. Jedinec by musel zlikvidovat všechny oděvy, lůžkoviny. Prakticky toto není možné, pokud si uvědomíme, že dotyčný veš přinese opět, většinou z místa, které je infikováno a kam chodí pravidelně na návštěvy. Veš šatní se navíc zkusí parazitovat i na spolubydlících, kteří jsou kolem infikované osoby. I z toho důvodu je malá pravděpodobnost likvidace toho parazita.



Je zajímavé si všimnou, kde se veš šatní vyskytuje. Největší výskyt je zaznamenán v záhybech jedince, a to na teplých místech, blíže k tělu. Pokud se má člověk vši zbavit, je třeba pravidelně prát, žehlit, a měnit spodní prádlo. Pravidelná výměna lůžkovin je také na místě. Nábytek na oděvy se dá potřít olejem na veš vlasovou, veš šatní totiž po styku s olejem umírá, nemůže dýchat. Běžné dezinfekční prostředky, dezinsekční prostředky v současné době také nejsou známé. Je známé, že vši mohou přenášet i nemoci jsou infekční... (10/2018) ...




Stáří a lidé bez domova
"Stáří jsou moudrost a šediny": říká se. A kéž by bylo. Vždyť není krásnější požehnání než lidé, kteří jsou pokojní, chápaví, dovedou vyslechnout, a požehnáním jsou pro společnost. A úcta ke stáří? Kéž by byla, vždyť z doslechu možná víme o semitských kulturách (Arabie, Izrael), o tom, že se tu staří lidé úctě těší. A nejen tam. I na Ukrajině.
Kéž by také "právní síla" v našem státě mohla mít "moudrost a šediny". I senioři bez domova existují. Že nejsou vidět? Přesto jsou... Nehovořím nyní o těch, kteří jsou v domovech důchodců (... co je ve stáří vlastně domov), ani o těch, kteří jsou doma (a přesto jsou osamoceni). Hovořím o těch seniorech, kteří jsou na ubytovnách, Azylových domech, a v jiných zařízeních. Není to náhoda, když v takovém zařízení můžeme najít muže bez domova, kterému je 64, 65 i 70 let. Divíte se: "Jak je to možné?" Copak nás mravnost neučí úctu ke stáří? Ano, ale ne každý exekutor má soucit, některý - má v ruce právo. A právní ústava stále nemá rozum, poslechne si toho,kdo ji má v ruce. A tak se mezi lidmi bez domova octnou i ti, kteří padli do dluhové pasti podepsáním smlouvy, které už nerozuměli. Co na tom, že jsou staří. Právní úprava je sice napsaná moudrými lidmi, ale je použitelná i v rukou hlupáků. Tak je to stále na lidech.




Láska
Trochu sentimentální, abstraktní téma. Nevím, zda se v něm vyznám. Pokud někdo píše o lásce, většinou se shoduje, že je to jedno z nejdůležitějších témat života... Dnešní doba je tak nějak rychlá, klade na život nároky, a silné tempo. Náš život můžeme připodobnit lodi, která se potácí uprostřed bouřlivého oceánu, a hledá naději. Náhle najde ostrov. Nemohu říci, že jsem zažil bouři života, spíše neklidné vlny. Ale když jsem jako kapitán svého života brázdil vodami, tak nějak jsme věřil, že ostrov existuje. Ačkoliv moje přestavy byly velmi neostré.

První informace o ostrově jsem zaslechl, když jsem v roce 1992 díky své milé navštívil skupinu věřících křesťanů. Když jsem v pokoji "zašel" s modlitbou k Ježíši Kristu a zažil první závan větru z ostrova. Když jsem modlitbu později opakoval, opakovaly se i ty vůně větru z ostrova, tím začal můj náboženský život. Časem jsem zkoumal pravost této mé víry, zkoumal toho, ke kterému se upínal zrak mé víry. A ačkoli jsem ho neviděl, měl jsem informaci, že jsem informaci, že je za tyto chvíle zodpovědný.

Když prožijeme, že nás má někdo rád, zanechá to v nás silný dojem. A přáli bychom si možná, aby navěky. S láskou to začíná tak, že začneme o dotyčném přemýšlet. Někdy nás láska nutí k činu. Je přirozené chtít se uchýlit do stínu toho, který miluje. Zůstat u něho (v něm), a nasytit se láskou. Přejme si být silní tak, abycho byli na pouťi našeho života dostatečně silní.

Nedivím se, že v dnešním světě není jednoduché věřit. Jsme materialisté a hledíme na viditelné. Víra křesťanská říká: Mesiáš (Kristus) přišel a dal sám sebe za nás, aby mohl být s námi. Něco co není vidět. Něco jako když si muž zamiluje ženu, a zaplatí za ni věno - a ono je nejdražší. Při podrobném zkoumání této zprávy vidíme Ježíše, který nechává prolévat svou krev, která má moc zaplati za naše hříchy... Možná by tě čtenáři napadlo: "Jak to víš?". Právě tím příběhem o ostrově. Ke svému čistému svědomí musím říci, že tajemství víry v Krista je poklad schovaný v poli. Když schovaný, vedou k němu jen indicie. Nalézti poklad je věc toho, jenž poslouchá. Ani ostrov není často vidět, je jen možné cítit z něho závan. Úkol vypravěče je o pokladu vyprávět, úkol jiných je poklad nalézt, jen tak si k němu zapamatuješ cestu ...

Svůj život můžeme postavit na radách druhých, radách literatury, své horlivosti, a mnohém dalším. Pokud bych ti mohl poradit já, jaký začátek si zvolit, zkus Ježíše Krista (zdá se, že ho Bůh povolal jako chléb pokrmu pro slabé, jako bohatství pro chudé, sílu znavené, pití pro vyprahlé, lásku pro nemilované, cestu pro slepé, a chuť pro nemotivované).


S pozdravem autor




Pěkné manželství
Měl jsem dobře placenou práci a rodinu. Žil jsem se ženou 25 let. Mohu říci, že to byl to požehnaný naplněný čas. Romanticky bych ho nazval "čas lásky".
Jak jsem se rozvedl? To bylo na základě oboustranné domluvy. Po 25 letech došlo k ochlazení vztahů. Ona do práce, já do práce. Každý na 12 hodin. Tak jsme se dohodli na rozvodu. Manželka poté odešla do pronájmu s jednou dcerou. Já zůstal s další dcerou.
Po rozvodu jsem pracoval dál. Jenže po roce mne propustili kůli snižování stavu. To už jsem byl v bytě sám. Prodal jsem družstevní byt, zaplatil manželce na 5 let alimenty. Šel jsem na pronájem. Když mi skončila podpora v nezaměstnanosti, nebyl jsem schopen platit nájem.
Dostal jsem se na ulici, zde jsem byl 5 let. Poté jsem se dostal na Azylový dům. (03/2018)




Video na Youtube
film





Video na Youtube
film